Anotace: ...
srostlí v bolesti
olizujeme
s nočními havrany
krvavé cákance
na skalách
a tak
jako Prométheova játra
dorůstají moje oči
aby se ztratily
v štiplavě kouřových
signálech
nenávratů
dorůstající jablka jsou lepší...
02.03.2016 11:27:57 | enigman
článkovci o tom ví své
02.03.2016 13:31:58 | Malá mořská víla
Tuším, nic nejde vrátit zcela zpět...
28.02.2016 14:43:22 | Helen Zaurak
jen vzpomínky :-)
02.03.2016 13:31:11 | Malá mořská víla
....i když se vrátíme....nikdy to není jako to bylo.....silná báseň,
milá Gábi.....Ji.
28.02.2016 09:05:18 | jitoush
děkuji... vracet se můžem jen tam, kde tě čekají :-(
28.02.2016 09:51:25 | Malá mořská víla
víly a píšou černou poezii? to křídla havranů trochu vlny skryly..
28.02.2016 00:37:20 | básněnka
ba naopak,havran je pro mne mystické stvoření, co uvádí do nových obzorů :-)
28.02.2016 09:45:11 | Malá mořská víla
Já to vím..havraním...:-)
28.02.2016 10:01:32 | básněnka
Obávám se milá přítelkyně, že nevíš. Domýšlet si můžeme co chceme a zcela chybně, o tom jsme se přesvědčila.
28.02.2016 10:20:09 | Malá mořská víla
havrani juž spinkají
Tvá krásná očička
zas radostí mžikají...:-D* ST
27.02.2016 12:50:05 | Frr
moc radostně to nevypadá ...tedy básně...je třeba již přestat utápět se v bolesti, k ničemu to stejně nevede
28.02.2016 09:48:11 | Malá mořská víla