V bílém chladu
tichého (ne)pokoje
tam kde končí boje
dobytých hradů
padala slova
do propasti smutku
pošlu ti zamrzlou kytku
zas a znova
(ač se to nesmí...)
v bolesti loučení
hoří skrojek svíčky
nad tvými zavřenými víčky
čas bez emocí dál pramení
s dětskou jiskrou
v unavené bolavé tváři
dávno odešlo pryč stáří
ruce naše se tisknou
chci tě držet
a už nikdy nepustit
držet dokud to půjde
s bolestí ztráty se postit
než slunce zajde
v zákopu ležet...
krev svítání
v rozstřelu smutku
plíživé tání
soudu bez rozsudku
vinna!