Četla jsem jednu báseň.
Je mi nadějí,
že lidské slzy se otírají.
Četla jsem jednu báseň.
Byla v ní pokora i třešeň.
Možná v tom neutichajícím bolu,
dala jsem si zbytečně
červenou na semaforu.
Mé kroky opakují verše.
Mé ruce se přestávají
klepat více.
Beru svou svíci života.
Bože, nauč mě žít,
ať všude není potopa.