Občas je tak smutno.

Občas je tak smutno,
že není síla si s veršem hrát.

Ani slova neumím zamíchat.
Barvy slily se v temno.
Pro smích není vhodno.

Kdybych vás neměla,
do betonu bych se zalila.

S vámi dojemně.
Učím se žít přítomně.

Jsem nula, co občas
do nekonečna si zaskočila.

Jedno slovo, jedna myšlenka
a pak byla zase skulinka.

A tak prosím, pište dál,
i když by se vám svět jiný zdál.
Bude snad jednou dobře
a zapijeme žal.