Proč smutek se vzňal?
Vytvořil tisíc skal.
Proč slova umírají
a zase se nacházejí?
Jsme děti iluzí a vizí.
Proč?
Nejde mi nic na chobot.
Občas skoro robot.
Nespala jsem.
Povídám polohlasem.
Budoucnost neřeším.
Jsem chodící stín.
Zřím. Zřím. Zřím.
Ty:" Nebreč, beruško!
Vytáhla jsi mě! Máš mě zpátky, kočičko!"
Já:" Napíši zas malý rým."
A ty:" Už pojď blíž, ať Tě políbím."
A ty pořád:" Jsi moje sluníčko!"
Ach, chvěji se maličko!
Každý smutek přebolí jednou,
Tvé oči zas k nebi vzhlédnou,
přátelé v objetí Tě sevřou...
Opatruj se, Jituško (*)
18.03.2021 21:35:19 | Emily Říhová
Děkuji moc za napsání. Jsi moc hodná. Pozdravují Tě i mé kočičky.Jíťa
19.03.2021 08:30:16 | mkinka