Járo!

Já vím.
Je to dávno,
co bylo mi šest let.
Mohl jsi tu být!
Přání malé holky,
co chce létat na měsíc.
Kdo mi dá hezká slova?
Járo.
Chybíš mi už pěkných pár let.
Jsi můj z nebe amulet.
V slzách se píše tato báseň.
Utíkám a dáš mi třešeň.
Pro Tebe i maliny.
Jituško, pro Tvůj úsměv jediný.
Slyším Tě a vzpomínám,
pořád ráda mám.
Je mi šest a prosím,
neumírej.
Život je krutej.
Zůstaň a ještě neutíkej.

Rakovina zlá.
Nevyléčitelná.

Moje prababička prosila,
ať pán Bůh si vezme jí
a ne Tebe.
Syn nemá umírat dříve než máma,
pořád mi říkala.

A poslední vánoce,
si pamatuji.
Já Járo zabalila Ti bavlnky
místo cigaret
a myslela, že přestaneš hned.
Ty říkal jsi,
že jsou to cigarety
a hodil jsi to na hromádku.

Víš, ta holka Tě tu chtěla mít
a ne jen na hřbitov nosit kytku.

Tam nahoře si klidně zapal cigaretu.
A podívej se do očí tomu dítěti,
které pořád rádo má
a Tebe stále v sobě má.

Vidím tu stoličku,
Plaňany a židličku
a smějeme se v kroužku.
A ty, říkáš.
Miluji Tě drobečku!