Aloisie Adámková.

Pamatuješ si na mě?
Milá holčičko.
Jsem Tvoje prababička.
Přišla jsem za Tebou.
Máš hodné srdíčko.
Víš, ty nevíš,
co je válka.
Měla jsem tam
nejednoho bratra.
Děs a hrůza.
To mi věř.
Tvůj praděda chtěl,
já mu zakázala vyprávět.
Tolik smrti a hrůzy.
Já říkala mu, že důležité, že je tady.
A měla v očích slzy.

Až budeš velká,
budeš vyprávět.
Jsi naše Adámkova.
Naše krev.
Teď zavři si očka
a tiše spi.
Tvůj praděda v nebi
také o krásném sní.
Dočkala jsem se Tě malá,
Bůh měl požehnání.
Už jsem tam nahoře
a vlastně nikdy jsem neodešla.

Pořád jsi moje
roztomilá slečna.
Utírám Tvé slzy.
Nejsi sama.
Holčičko, milovaná.
Láska i přes smrt zůstává.
Pořád jsme Ty a já.