Varhany zní kostelem.
Napíši pár řádek,
než lehnu popelem.
Dýchám a mávám praporem.
Život údělem.
Stvořeni v hádání,
že už nebudeme v pozvání.
Svět z marností.
Přechody nad propastí.
Smutek v morku kostí.
Zpívá jinakostí.
Než přijde ta a ta hodina.
Neschovám se.
Budu jiná.
Ukrojená z kůrky chleba.
Namočená. Běda.
Zpívám píseň lišejníků,
co nezní růžově.
Sklesle vlnou dře.
Churavění ve stádu znecitlivění.
Obřad a vše zmoklé.
Já tomu volám ne.
Přežít. Přání neskromné.
Titan se směje
a beznaděj vlaje,
ale škvírka se naděje
i pro prchlivé sny
a v slunci zahřeje.
Smutek se zakryje.
Pohřební průvod se nekoná.
Ještě román nekončí.
Ani nezačíná.
První sloka život.
Druhá není podvod.
Třetí snad proud slov.
Polykám den.
Holka přeskoč.
:) píseň lišejníků.. to je dobře, protože lišejníky jsou tam kde je dobré ovzduší.. mimo jiné tedy.. a jsou poměrně odolné
20.10.2021 11:50:37 | J's ..
Děkuji. Jsem ráda za Tvé čtení. Já mám ráda les a tam se uklidňuji před stvolem nepokojů a světa bolů. Příroda je zázrak a k sobě návrat. Utiší i přetlak a zazpívá mi pták, že svět je krásný akorát a naučí mě smát, protože svět je v básni něžný a nejen v snách.
20.10.2021 11:59:35 | mkinka