21.srpen 1968

21.srpen 1968

Anotace: Malování smutku 2022

Máma vypráví.
Nářek pronikavý.

Jituško, víš.
Byl to kříž.

V noci dunění.
V Praze temná každá skrýš.
To si ani nepředstavíš.

Ráno v ulicích tanky.
Šla jsem pro chleba.
Samopal jsem viděla.
Mířil doleva.

Jeli k rozhlasu,
já slzu utřela.
Bála se a nedýchala.

Pak výstřely.
Nějaké povely.
Já doma strachy klečela.

My byly doma samy.
Dvě skleslé ženy.
Tvá babička a já.
Doba zlá.

Víš, teď mám strach.
Rusko tvrdý brach.
Klepu se zase.
Železná opona
opět děje se.

S Ukrajinou nikdo
nesmiluje se.
Nespím.
Vidím ten křik,
co byl tenkrát v nás.

Pořád strach.
Režie smrti přízrak.
Duše krach.
Divná hra dává tah.
Bojím se i ptát.
Autor mkinka, 06.03.2022
Přečteno 167x
Tipy 6
Poslední tipující: Amonasr, WWW, Fialový metal, Psavec, Kan
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Bylo mi tehdy 5, viděl jsem to očima kluka.. pamatuji si, jak z "břicha" vrtulníku vypadla(naštěstí jen) spousta papírků ( letáky). Maminka ještě neznala výsledky výzkumu o škodlivosti tělesných trestů, tak můj zadek chytil pár plácnutí

06.03.2022 09:46:22 | DvorskyJan

Já ještě nebyla na světě.Napsáno z mámina vyprávění.

06.03.2022 09:52:16 | mkinka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí