Anotace: Motýlí život.
Letí motýl letí, diví se co na zemi leží smetí,
a diví se co pod ním běhá pejsků bez páníčků,
nevěřícně kouká, div neukroutí si hlavičku.
Pak potkal motýla Žluťáska a ptá se: Co se děje?
A on na to: Lidi opět šílí, budou opět bez naděje.
Ještě, že jsme motýlci a celý život si jen tak poletujeme,
život svůj za lidský bych neměnil, to bych se raději pověsil.
Být člověkem, to není zas až taková výhra,
často se i válkou člověčí srdce strachy svírá.
Pěkné dílko - a už ta myšlenka, se kterou sdílím.
Apropo, motýlu není třeba se k radosti propracovat, hamižností honbě za dokonalostí. On je šťastný za to, že může být!
03.05.2022 20:54:18 | šerý
...dobře napsaný...;-)ale motýl bych nechtěl být, raděj tisíce let se dožívající starej želvák...bych připlaval zpátky z oceánu na svou starou pláž a sakra, kde je ta nová lidská civilizace?, zas jen trosky...;-D
03.05.2022 15:56:55 | Marten
Budiž mi motýl inspirací.
Potěšením u srdce.
Pohlazením duše.
A úletem od reality.
***
Obsahově moc pěkné dílo.
Díky.
Rád jsem četl.
Ať se stále daří psaní i v životě.
02.05.2022 23:49:43 | Fialový metal
Zrovna dnes jsem se též zapomněla při pohledu na motýlí tanec... Máš pravdu. Byl
až provokativně (nebo inspirativně?) bezstarostný...
02.05.2022 21:50:44 | Narra