Návštěvnost
Opuštěná
Opuštěná
Anotace: Bolest z opuštění je asi nejhorší bolestí duše a má 1000 podob. Myslím, že má Buddha pravdu, že zdrojem našeho utrpení je lpění na něčem nebo někom. Nelze se mu vyhnout, neboť vše je pomíjivé. Čas je dobrým lékem, ale láska lepším. I ona má 1000 podob :-)
Já zde a ty tam
Dříve spolu
A teď každý sám
Slova tvá
Dříve mě tak hřála
Teď jsou jako jed
Srdce tvé
Bývalo tak laskavé
Teď je jako led
Lásku jsi mi dal
Tak jak se mohlo stát
Že sis ji zas vzal
Vzpomínky, co kdysi hřály
Náhle jako oheň pálí
Milosrdný čas
Věčné času soukolí
Jednou snad dovolí
Že má bolest přebolí
Komentáře (25)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskJednou snad dovolí
Že má bolest přebolí
Hezky řečeno
31.07.2023 10:02:55 | BArBArKO
Díky. Zaznamenávám vlastně slovy pocity.
31.07.2023 10:05:08 | kozorožka
Báseň dobrá u tebe jako vždy, pozastavím se nad anotací .)
již mnohokrát jsem klidně poukazoval na to, že čas je výplodem, otrokem i otrokářem lidské mysli, když se používá časové klišé o tom, že něco časem se zmírňuje, tak je to nesmysl. Zmírňuje, protože člověk zapomíná, a malé šedé buňky mozkové jsou starší a opité zpitoměním ze světa .) je to přímo úměrné tomu, že časem se tento paradox zacyklení našeho počítače zesiluje, takže tu máme dvě strany jedné mince a záleží na tom kým jsme, buď to eskaluje nebo uvadá, ale vždy to bude naší naprogramovanou součástí .)
Buddhu už beru jako Ježíška, přiletí s něčím závažným, ale pod stromečkem je jen uhlí .)
15.03.2023 08:48:58 | Constantine
Až budeme ztuhlí, zbyde z nás jen uhlí :)
Čas je výplod mysli, ovšem simuluje realitu naprosto dokonale:)
Jistě, čas sám o sobě nic nedělá (zejména, když neexistuje), je to za mě jen poměr plynutí různých změn, ale vrství další a další události, čímž se ty starší překrývají, ale zůstávají v hloubi. Může se taky stát, že zapomeneš na cosi, ale bolest v duši ti z toho zůstane. Duše (mysl) se od počítače liší mj. emocemi, které s námi hýbají a vůbec si dělají co chtějí :)
15.03.2023 09:04:14 | kozorožka
a co když jiného než to teď není? .) žádná minulost a budoucnost? Jen zakódovaná do naší DNA jako archiv pro další generace? .) Duše a mysl jsou asi protichůdná slova a významy, v jednom emoce nejsou, protože toho není schopna .)
15.03.2023 09:07:07 | Constantine
Bezpochyby nic jiného než přítomnost není, vše ostatní jsou obsahy mysli. Mysl a duše jsou protiklady, podstata světa je však paradoxní. Protiklady se proto nevylučují, ale patří k sobě, jako muž a žena :)
15.03.2023 09:10:47 | kozorožka
zákon rodu bych nepřirovnával k protikladům, je to něco trošku jiného .)
15.03.2023 09:11:55 | Constantine
Nevím, co je zákon rodu. Jestli myslíš plození, tak to je přeci je jeden z aspektů vztahu muž - žena, přeci přitažlivosti protikladů rozumíš, ne, nemusíme se potkávat jen kvůli zachování rodu, nejsme dobytek :). Ale já to uvedla jen jako příklad, celý svět je přeci souhra protikladů, tma a světlo, nahoře a dole, duch a hmota atd.
15.03.2023 10:20:05 | kozorožka
a jéje .) rod a polarita je něco úplně jiného .)
15.03.2023 12:49:31 | Constantine
nemusí to být v mysli, ale v naší DNA :)
15.03.2023 09:12:42 | Constantine
DNA je magické slůvko, ale co doopravdy víme o tom, jak život funguje. Je tu věc zvaná epigenetika - nejsme otroci genů, život se umí učit. Život je hlavně velké tajemství. A jakýkoli poznatek může být překonán dalším, který přijde.
15.03.2023 10:23:01 | kozorožka
to není to, co jsem psal, v genech jsou i informace našich předků, proto je to tak důležité .) proti eugenice bojuji už dlouho, ale informace tam jsou .)
15.03.2023 12:48:50 | Constantine
Setrvávat zbytečně dlouho ve zklamání nikam nevede. Je lépe najít si něco nového, co tu marnost přehluší. Podle mě, co nejdříve. :-))
05.03.2023 21:08:54 | Kan
Ano. Někdy je to ale těžké.
05.03.2023 21:10:48 | kozorožka
jsem si nedávno opsala:
„Z otřeseného otevřeného srdce prýští fontána divoké posvátné vášně,
která nikdy nevyschne.“ Rúmí
05.03.2023 18:58:46 | Sonador
Krásné. Díky.
05.03.2023 19:05:22 | kozorožka
Víš, je to těžké. Já toto opuštění zažila v podobě mateřství. A pořád se ptám. Proč? Prosím Boha o rozluštění a s modlitbou se obracím a věřím ve splnění toho, co člověk nedokáže sám.
05.03.2023 17:23:42 | mkinka
Rozumím. Já jsem před chvílí psala Ivě Husárkové k Fénixovi, že vnímám vše, co se člověku děje, jako zkoušku. To je ono Proč v hlubším slova smyslu, podle mého. To je ono "navštěvování křížkem". Možná jsi se pro děti obětovala a život ti ukazuje, že tu nejsme pro nikoho, jen sami pro sebe. A pro druhé jsme skrze sebe - sobě pro radost. Nemocí doby je, že se nemáme rádi a sloužíme druhým, aby to udělali za nás. Tak to nefunguje. Kdo jede v roli oběti, před ním druzí mají tendenci prchat - nevědomě žádá vděčnost a tím jim bere energii. Je fakt důležité mí se rád - takový člověk září a druzí se přijdou k němu ohřát jako k ohni. Mám vyzkoušené obě fáze na své vlastní kůži :-)
05.03.2023 17:38:53 | kozorožka
https://www.youtube.com/watch?v=4LwT3bNz8m0
05.03.2023 16:10:55 | Marten
:-) kam tě duše dám? a kam dáš ty mě?
05.03.2023 16:37:11 | kozorožka
Úžasně pravdivá anotace... ráda jsem četla, Kozorožko, moc děkuji.
05.03.2023 14:23:24 | Helen Mum
Děkuji. Je to z vlastní, draze nabyté zkušenosti. Člověka to nutí stát u hrobu své lásky a doufat v zmrtvýchvstání. Ale takhle to nefunguje, že. Musíme jít dál. A také každé naše zranění, náš karambol, nám říká hlavně něco o nás samých. Ale dokud si plně neuvědomíme, že my jsme strůjci svého osudu, budeme se motat v kole.
05.03.2023 14:28:38 | kozorožka
U mě ten stav také trvá
Čekám až přeboli
Nebo mi ho opět
Milovat dovolí
05.03.2023 12:50:13 | Bufik
Myslím, že nás to opravdu učí být sám sebou, mít se rád. Je to těžké, že. Člověk se musí někde dobíjet. Dělat, co ho baví, být s těmi, lidmi a třeba o zvířaty, s nimiž je nám fajn. Moje zkušenost: nesmíme se litovat, to nám brání ve štěstí víc než cokoli.
05.03.2023 13:33:10 | kozorožka
Snad přebolí :-( :-)
05.03.2023 12:17:14 | Stanislav32