Pouliční lampa
Pouliční lampa
Stal se ze mě melancholik,
sangvinik odešel do nenávratna.
Psala jsem pozdravy
do špatného plátna.
Slzy smyly barvy
a zůstalo prázdno.
Kdy přijde úsměv?
Za sto let.
To už tu nebudu vyprávět.
Možná jsem temná
a lampa z ulice se dívá,
ale její světlo
pohody nedodá.
Nálada uvnitř ponurá.
I taková jsem já.
V beznaději a bez snů protkaná.
Samota na krásnou smrt jednou čeká.
Duše stínem se propadá.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...zavři oči a dívej se přímo a dlouho do prudkýho světla...to na melancholii pomáhá...;-)...ale se světlem v duši je to složitější...
28.12.2023 16:33:43 | Marten
Jako báseň je to velmi oslovující a krásné. Ale toho smutku, Jitušenko, je tady tolik, že je mi z toho až úzko. Moc moc moooooc ti přeju zas nějaké veselejší dny, má milá.
28.12.2023 11:23:49 | cappuccinogirl
