Smutek

Pohled do duše jsou slzy
i průnik kůží drsný.

Larvy života trůní
bez života slastí
nad šílenou propastí.

Malá mořská víla
příběh uzavírá.
Dno je krásné
a ne neříká.

Která slza
její byla poslední
než osud její přišel neměnný?

Ztratila hlas
v zájmu lidské proměny.
Vypráví ryby
než do temných lidských sítí doplují.

Šumí vlna a v hrůze bolí.

Slaboulinký hlásek
pohádkou Hanse Christiana Andersena
leknín drolí.

Ach, mocné je v citu zalíbení.


A kráter bolu bez opětování.

Mrtvé tělo krásné dívky
ryby hladí.