Neviděná

O pilířích a sloupech,

kroky mé v polích,

svět co bolí.

-

Chrámem nejsem,

žena co mimo stojí,

smutek co nic nezahojí

-

Světlo co pro nic nesvítí,

uschlo moje kvítí,

bolest se nítí.

-

Prokletá,

málo zhojená,

strachem v lůně kojená

 

Málo sukně barevná,

oči nepoutá.

Smutná

-

duše.

Nic nezmůže,

vciť se do mé kůže.

 

 

Poznámka autora:
Tohle jsou velice smutné verše. Dlouho jsem stála na okraji, už ho pomalu opouštím, abych mohla opět žít.
Někdy mě emoce předchází a pak nevím proč se cítím tak jak se cítím.