Potůček

Procházím se po okolí,
ruce, nohy, hlava bolí,
buňky a tkáně postupně se rozpadají.

Proudy slz po tváři tečou,
i když zrychlíš, nikam neutečou.
Voda v potůčku vedle tebe,
hejna ptáků při pohledu na nebe.
Tajně tam nahoře však vidíš jen samu sebe.

Klid v očích všech v okolí,
ach, kdybyste jen tak věděli.
Kapky krve za sebou v trávě necháš,
stejně jako všechno co v srdci nosíš.
Stačí už jen chvíle, pak nic nemusíš.
V bublinkách potůčku svou bolestí se udusíš.