ponurá nálada

Do básní chci schovat slova,
abych nepoznala znova.
To osudový sklamání,
co radost z duše vyhání.

Ani nevím proč,
myšlenek mám kolotoč.
Tolik myšlenek za krátký čas,
uspořádat bych je měla as.

Moje duše uniká,
je v ní zmatek, panika.
Moje oči chtějí slzy,
ty nepříjdou však brzy.

naříká mi duše,
i když brzo tuše,
že mé tělo slzy zadržuje,
proto duši ubližuje.

Smutné nálady jsou tu zas,
smutným dnům přišel čas.
A já je musím přečkat,
na hezký život si počkat.