Cestáři mé duše
Cestáři mé duše
Pomalu se rozednívá
a já bych tak moc chtěla,
abys to byl Ty,
kdo se vedle probouzí.
(Je zvláštní sdílet lůžko s tím,
co nikdy neprolne mou duší…)
Jednou jsme utíkali nocí…
Ztrácel ses,
v cizích šlápotách,
v cizích snech,
v cizích krocích…
a než všechny lampy
na rohu ulice s blížícím se ránem zhasly,
poztrácel ses úplně…
Jako nevyřknutá slova,
promarněné sliby,
pohled z noční tramvaje,
jako všechna mlha
při východu slunce.
Jako všechna mlha,
NAD RÁNEM…
Ztrácel ses,
a ztrácíváš se sobě,
NADÁLE...
a ztrácíváš se mně
a ztrácíváš se ve mně
a ztrácíme se sami sobě
NAVZÁJEM...
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Nádherná mlhou prtknutá zpověd, možná bych (já) vynechala (Je zvláštní sdílet lůžko s tím,
co nikdy neprolne mou duší…) i když je to tisíckrát pravda nějak mě to tam ruší...jako co je na tom zvláštního , nebo mi tam nesedí ta přítomnost a realita v krásně mlhových snech..
ach jo kolik z nás ho sdílí....takto...
Básenku jsem snědla.... nádherná moc se povedla jako dotek mlhové víly
15.01.2013 01:51:33 | Nút
Děkuji, já však musela, víš...
našla jsem jí dneska mezi starými cvičeními z angličtiny. Napsala jsem ji před léty a ne, nemohla jsem ji nijakm upravit, nešlo to...
To lůžko je tam pro mne příznačné, tak jsem to ve své době cítila.
Patří to tam :)
Krásnou dobrou noc a děkuji, je milé nebdít tady sama...
15.01.2013 01:52:58 | Sunny
jo jasně taky to tak někdy mám.... a třeba je to zrovna ta stěžejní věta že....krásnou dobrou noc... ráda se vrátím
15.01.2013 01:55:20 | Nút
