U lékaře part 2

Absolutně plná
čekárna.

A vůbec
stěží jsem se
k ní
prodral.

Úlisně
protáhnu
hlavu škvírou
mezi křídlem
dveří
a rámem.

Táži se:
„Kdo je poslední,
vy
pane?“

Postarší muž
v hnědém svetru
dříve narozený
schoulený
do klubíčka
jako
DÍTĚ.

Docela má
sympatické vzezření.

A sestra
stále nedala
ZNAMENÍ
prvnímu pacientovi.

Téměř
nedýchatelno
s oporou
melaminových desek
v zádech
kašel
výdech
a NÁDECH.

Trocha skepse
a mnoho
přešlapování
nikdo odejít
NECHCE.
Nikdo se k tomu
NEMÁ.

Vstupuje další muž
ODHODLANĚ.

Nehodlá čekat
klepe na
SESTERNU
asertivně,
ale sestra nikde,
pak slyšet byly
hlasy
ze zadního traktu
je možná u lékaře,

Lidi
čekání
tápání.

Po pár minutách
rozletí se dveře
za nimi zmizel
sebestředný
MUŽ.

Nechtěl jsem
poslouchat,
ale on byl
HLUČNÝ
zřetelný a
stručný:
„Nechte mi napsat
recept s léky,
zastavím se zítra,
být tady dnes

byl bych tady

VĚKY!“

Pacienti
pozvolna
jen pomalu
mizí ve spleti
chodeb.

Chopím se
dlouhé
prodlevy
píšu.

Řady sedících
prořídly
a já
na chvíli ocitl se
pod

KŘÍDLY

Pegasů.

Myšlenky na spásu

na létání

bez tíže

bez kompasu.

Hloupé.

Okolo mě
mračna virů
a já mám vnitřní
přesvědčení

či VÍRU
že je překonám
a bude lépe.

V protilehlém koutě
usedla

NASTYLOVANÁ

dvacítka.

Její těsná červená
bunda
byla v horní partii
hrudi
NADITÁ

vzedmutá
a to tak,

že

VELMI.

Rozepjala ZIP
a vydral se
plný
ROLÁK
v krémově
barvě.
Pohlížel jsem
však
vyhýbavě...

Je pohledná
s tváří
nezúčastněnou,
je spíše dívkou
nežli

ŽENOU.

Ale
štědře
obdařenou.


Suchý vzduch
mě dáví
žádné
dobré zprávy,
jsem v podivné
MLÝNICI.

Dal bych se
nejraději
do skici,
natolik mě
inspiruje...

Stála by mi modelem?
Chtěla by být zachycena
AKTEM?

Ještěže
disponuji
TAKTEM,
sklopím zrak.

Pohled
na její
tělo
si přísně
ZAPOVÍDÁM
není to vhodné.

Pozoruji její boty,
vyšší
třená kůže
na korkové
platformě.
Těsné džíny
cigaretový střih
je ve
FORMĚ!

Chtěl bych křiknout:
„VÝBORNĚ!“

Což opět
neudělám.
Opouštím
vidinu
pevného
dívčího těla

a čekám

na vyzvání

od lékaře...