máma

.

.

.

.

.






drží tě při prvním nádechu
vyčerpaná
s úsměvem od ucha k uchu
hromádku růžového neštěstí

po nocích odhání
z koutů stíny
vklouzne do peřiny
ve vlasech motá
klubka z nití
na záda píše
"jak se cítí"
o štěstí


hlídá tvé kroky
slova první
bolavá místa pohladí
a peče buchty s dírou pro prst

dovádí
na haldách písku s tebou staví
vzdušná stavení

zranění pohádkou se zahnat snaží
řízky smaží
a suché rukavice nosí
po kapsách
a náruč ta je
vždy
když slza zraje
jenom tvá

máš jenom jednu
to když ti svítí
ta šťastná z hvězd (tam v nebesích)



.

.

.

.

.