Blues o svítání

Oblaka jsou rudá
jako tvoje oči k ránu
na gramofonu jehla
brouzdá se v černém šrámu.
Za oknem spěchají lidé
roztrhli nový den
slunce trémou
rozechvělé vypadlo
z mraků ven.

Chtěl bych se dnem
i nocí vesmírem
kutálet žít jen tak
beze všeho a pozorovat
k ránu svět.
Najít tě rozespalou
se zarudlýma očima
vonící městem za řekou
kde právě svítat začíná.

Kde dospávám
na divanu já
a tvé fotky kus
obloha usla na pianu
z gramofonu stéká blues.