Včerejší svoboda

Včerejší svoboda opustila bílá ústa,

vlaštovky padaly s dechem podzimním,

do náruče listí splakaného,

na dráty sedaly, nestavěly rodná hnízda,

první, kdo rovně stál, stal se posledním

hostitelem pro olovo

 

Stříhali hlasy a kovali živá křídla,

na jehlách učili kroky taneční,

krok sun krok, němá tma,

do hrachu poklekla a srdce měla z mýdla,

do mříží vplétala modlitbu smuteční

samotou spoutaná do hrdla dna 

 

Oroduj za padlé, kteří našli živou víru,

kráčeje pěšinou sečených nadějí,

sbírali z květů pohlednice

sonátu z klavíru promoklým duším z papíru,

které již pro zítřek nezaznějí,

strach je pochoval v útrobách popelnice

 

Utichly hlasy a zbyla jen prázdná síra,

v popelu našel jsem mapy k tvému městu,

minulost, možná slepý host, ne lhář

odvaha do dlaní vodou se ztěžka sbírá,

na talíř k snídani poskládám si tvou bustu

abych v ní otiskl svoji vlastní tvář