stromy umírají ve stoje

 

    

 

    vzpomínám na ticho mlhavých rán a vůni hub

    na domečky z mechu klacíkú a kamení

    houpací síť mezi smrky

    sny a vzdálená místa 

    jež z té sítě bylo možno dosáhnout

    nekonečný kaleidoskop světýlek

    za slunečných dnú

 

    a tichou píseň větru

    ve větvích stromú

 

    třpyt spršky sněhu uvolněných hravou větví

    za krk

    jarní potůčky , hráze a hrady z kamínkú

    hry na indiány bunkry a šiškomet

    noční strašení kolemjdoucích

    první tajná cigára 

    a lásky

   

    dnes zjištuju

    že podvědomě skřípu zuby a křivím obličej

    při každém zapraskání

    a tupém nárazu

 

    tak sbohem přátelé

    a díky za všechno