Médea...

 

 

je jako zrno

rozsypané na krupici

zná šípy rudolící

pohanskou veteš zahodila k ledu

 

 

je jako smích zmrzlý na tváři

cela

pár labutí

když se znesváří

 

že ochořela?

 

 

dejte jí sklenku jazyka

ať svoje slova spolyká

 

 

Médea edém ?

 

 

vlasem jí struna v hrdle zněla

 

 

 

Johanka, Marie ...Eva?