OŠKLIVOST

Sice jsem Junga ještě nečetl (ale mám doma celou knihovnu dosud nepřečtených knih a od něj tam taky něco je), nicméně jsi popsal cosi, nad čím jsem zrovna včera přemýšlel. Že jako se někomu třeba zjeví v jakési zvláštní chvíli někde u skalní studánky Panenka Marie, tak mně se v jiné příznačné chvíli zjevil vagon ošklivců – a obojí je vlastně racionálně nevysvětlitelné a zakódováno možná přesně tak, jak jsi to ve spolupráci s Jungem naznačil :-D Jiří, Jiří – tou jungovskou verifikací mé včerejší soukromé úvahy jsi mě nadmíru potěšil :-D

16.10.2015 20:42:12 | Amonasr

Vnitřní ošklivost nadělá s člověkem ošklivé divy – což ovšem netýká se Ivy ;-))

16.10.2015 17:04:29 | Amonasr

Milá Aido, mám jitření ve své štíří povaze, i když si ale zakládám na tom, že jsem štírem laskavým, což na mně ale někteří nepoznají a nejraději by mě někdy zašlápli (i mimo Liter, kde si na nejbližší dovolím mnohem víc, než se obvykle odvažuju předvést ve své zdejší roli) :-D Jsem si však těchto rizik vědom a škádlím a jitřím výhradně na vlastní nebezpečí ;-))

Mám radost z Tvého souznění, protože jsi to napsala přesně tak, jak to cítím. A je fakt, že s přibývajícím věkem se skutečný charakter a povaha lidí podepisují ve tváři čím dál nesmlouvavěji, což by si zejména ti mladší měli zavčasu uvědomit, než bude pozdě. Ale kdo z nás si kdy nechal něco od těch starších kdy poradit, že…? ;-) Moc hezky se mi čte také Tvůj zážitek z Vídeňské opery – já tam byl shodou okolností přítelem loni před Vánoci pozván (byl to od něj dojemný dárek k mému životnímu jubileu) na Straussovu Arabelu a musím říct, že to tam s těmi mladšími zas tak úplně špatné nebylo. Ale seděli jsme až na posledním balkoně, takže to je možná i o dostupnosti těch vstupenek pro méně majetné, tam to i tak není žádná láce :-D Ano, také si rád čtu ve tvářích lidí (někdy ovšem i nerad), když na to mám čas. Moc pěkně jsi to popsala. Ale o tom by se dalo povídat ještě hodně dlouho… ;-)

15.10.2015 16:45:54 | Amonasr

Nemohl jsem samozřejmě s podobnou reakcí nepočítat – přijetí jakéhokoliv textu však není jen věc optiky autora, ale i optiky čtenáře. Bylo by asi pokrytecké tvrdit, že někdo nevnímá některé lidi jako ošklivé či nehezké, a nechceš to snad tvrdit ani Ty o sobě - je to samozřejmě čistě subjektivní pohled, ale co je arogantního na tom se se svým pocitem svěřit ve verších. Můžeš koneckonců vidět i z většiny komentářů, že mě z arogance nejspíš nepodezřívají, ale pochopitelně Ti ve Tvém způsobu vnímání mé osoby a mých textů nemůžu a ani nechci nijak bránit. Jen je to trošku složitější – ona úzkostlivá „korektnost“ všeho možného druhu, aby se náhodou někdo necítil dotčen a vše bylo pečlivě vyvážené a sterilní, podle mne do literatury nepatří, a pokud se někdo takto autocenzuruje, nemůže ani psát díla, která někoho hlouběji oslovují.

Většina kolegyň a kolegů, co mě tu čtou a dostali se mi už pod kůži, takže si umí v kontextu mých mnoha zdejších děl poměrně dobře představit mou optiku vidění světa, nejspíš ví, že pracuji hodně s nadsázkou, provokací, že záměrně nastoluji témata, která vyvolávají diskuzi a polemiku a že sám vnitřně o mnohém z toho, o čem píšu, pochybuji jako o něčem pevně daném a neměnném. Mnohdy je v tom hodně ironie, sarkasmu i sebeironie. Podstata těchto veršů vůbec nemíří na ošklivost konkrétních lidí (taky se ji tu nijak nesnažím blíž specifikovat) – ale to už je opravdu o optice čtenáře, zda to dokáže či chce rozpoznat nebo ne…

Často chci čtenáře záměrně znejistit a nastražuju různé vějičky, zda se na ně nechá nachytat či jak bude reagovat - a tak mě těší, že u Tebe se mi to poměrně daří, stejně jako mě těší ještě víc, když se mi to u jiných tak prvoplánově příliš nepovede ;-)

15.10.2015 11:46:35 | Amonasr

Ano – jelikož pocházím z malého města, prakticky venkova, a stále tam jezdím, znám ten na první pohled zřetelný rozdíl mezi oběma světy poměrně dobře. Připomněla jsi mi mého tátu, když byl v 70. letech poprvé v Praze (já tu studoval), jak byl vykolejený z toho, jak lidé vypadají v tramvaji nepřívětivě, nepříjemně, někteří mají různé tiky zřejmě od stresu apod. Necítil se mezi nimi dobře a měl potřebu to komentovat. Jak je vidět, ten prvotní dojem je stále prakticky stejný :-D A souhlasím i s Tvým vysvětlením :-)

15.10.2015 11:42:29 | Amonasr

Tak pochopitelně, kdybych se blíže seznámil s každým tím na první pohled „nehezkým“ či „nesympatickým“, nejspíš bych zjistil, že jsou ve skutečnosti opravdu uvnitř (potažmo i navenek) nehezcí jen nemnozí. Nemyslím si o lidech obecně, že jsou většinově nějak nedobří – právě naopak. Tady jde spíš o ten prvotní dojem, jak v tu chvíli na mě působili v tom malém prostoru a v tom náhodném seskupení (a třeba i já na ně) – pointa textu se tu skrývá jinde, ale to beztak víš i beze mě ;-)

15.10.2015 11:40:32 | Amonasr

No jéje :-D Děkuju Nikito, za tuto důležitou poznámku :-)

15.10.2015 11:40:58 | Amonasr

To je hezká citace :-)

Pokud jde o Tvou otázku, pro mě je podstatná spíš ošklivost "pod povrchem", která se ale ve tvářích lidí zpravidla promítá i do toho "povrchu". Tedy např. člověk po úrazu nebo nějak nepřízní osudu deformovaný pro mě není ošklivý, pokud z něj vyřazuje právě ono vnitřní "dobro" či jak to nazvat. Ošklivým charakterem ale zpravidla zoškliví i sebelépe vyhlazená tvář, si myslím. Alespoň pro mě ;-) Konkrétněji k "spouštěcímu" zážitku jsem se pak rozepsal níže.

14.10.2015 20:27:37 | Amonasr

Bylo to na trase „C“ a ta koncentrace nehezkých a nesympatických lidí mě fakt překvapila a zarazila, když jsem si jí po několika stanicích uvědomil a pozorněji se po lidech kolem sebe díval, protože jinak náš národ považuju ve světovém měřítku za národ převážně spíš pohledných lidí. Ona ta ošklivost pramenila asi víc zevnitř většiny cestujících, než jenom z vnějšího vzhledu, tam byl v celém dost zaplněném prostoru snad jediný docela sympaticky a poměrně normálně vyhlížející člověk (mladý kluk). A z toho vznikla i ta alegorická přesmyčka na současný stejně výjimečně ošklivý (= ošklivě fungující) svět.

A jelikož jsem si připadal jako nenormální tím pocitem i já sám, podělil jsem se s ním po vystoupení z vozu se svým spolucestujícím a překvapilo mě, že on si té neobvyklé koncentrace ošklivosti a nesympatičnosti všiml taky a dal mi za pravdu ;-) Bylo to tedy spíš reálné než černé vidění. A stejně reálně se dívám i na současný svět, nemá smysl si ho lakovat na růžovo – jako celek nefunguje rozhodně hezky ani správně :-)

14.10.2015 20:17:18 | Amonasr

Děkuji, milá Střelkyně, to je pro mě velká pocta :-)

14.10.2015 20:14:23 | Amonasr