Ležím
na vodní hladině,
s proudem
splývám
u zemské osy nahnuté,
vnímám,
jak je noc teplá
a dýchám,
odlesky měsíčního světla.
Rozpustím
myšlenky ve vlnách,
uplavu
na chvíli životu,
jsem vodní víla
doufám,
čas dávno ztratil hodnotu.
Ochutnám
vůni kosatců,
poslouchám
cinkot hvězd,
zjistím,
že smyslem života je
jen tak se nechat nést.
Jo uplavat životu a nechat se nést proudem do zracena buď oči budocnosti...paráda :-)
23.05.2016 21:06:49 | Mácha