Nasbírám duhu do kapes
a za domem jak vějíř rozhodím
zamíchám větrem v pokladech
a vymetu jím všechen splín
z drátěných bot
tak pojď
toulat se duší rozechvělou
kde myšlenky se stále perou
a v srdci duní hrom
prý zádrhel je v tom
že figurína netleská
jen modrou září nebesa
Krásné, modré nebe, to přece každý miluje! ST.
27.02.2024 20:58:29 | Paulín
Už běžím toulat se v té duši, její myšlenky tak krásně duze sluší:-)
29.08.2016 22:27:39 | klaun
Děkuji :-)
30.08.2016 07:31:46 | labuť
Velice pěkně zveršované
29.08.2016 21:53:25 | jitka.svobodova
Děkuji, Jitu :-)
30.08.2016 07:32:05 | labuť