byla to rána pod pás
stále bolí
mokvá
nechce zůstat mrtvá
hlásí se k životu
když ji člověk nejmíň
čeká
.
.
.
ve skrytu
.
.
.
duše si na ni zvyká
vždyť i ona je její součástí
bez ní byla by
prosta citu
neznalá
krůpěje
milosrdenství...
Dnes jsem nějak na měkko, a tak bez žertu křičím bravooo
19.10.2016 10:46:05 | klaun
rány neštětí bývají vykoupené chílemi štěstí,je to přesně tak,velice pěkná je báseň tvá...
17.10.2016 16:59:24 | střelkyně1
Zdeni, už dle názvu jsem vedela, ze je to Tve dílo... Smutné a hluboce pravdivé..
17.10.2016 15:34:27 | Tvořilka Lenka