Letopisy

 

Máš tvář zamčenou v mezisklí,

v dlaních se Ti rodí slída,

rozpitá v drahách mých doteků,

stáváš se neznámou krajinou,

domem, kde tichem jsem prorostlý,

kalendář liché dny nespočítá,

letopis rozbitých kotníků

zlomil mou naději v kolenou.

 

Lihovost oprýskaných snění,

plíživá lživost hadích úst.

Pro lásku mořského vlka rum!

Bezbřehost utopil oceán asi,

šerosvit mrtvého rozednění,

hladoví po lásce držíme půst,

svobodu slíbili otrokům,

opilost po trsech trhá z Tvé krásy.

 

Proč ústa někdy znevidomí,

oči jsou rybí, tak němé?

Hledám Tě v mezistéblí trávy,

trnový růženec k políbení.

Tvá danost roste v odcizení,

lapáním po vlastním jméně.

Proč poslední vteřina nepopraví

samotu, kterou teď cítím?

 

Zubatý útes pochybností

otevřít novou stánku knížky,

chtěl bych tam Tvoje jméno psát,

nožem je vyryté do srdce,

havraních křídel čas se zhostí,

do věty doplním přechodníky.

Na co mít křídla a nelétat,

zavírat slavíky na petlice?

 

zní ozvěny

havraní,

nikdy více,

nikdy více...