Anotace: ***věnováno***
seděli
na lavičce u zdi
dva staří kamarádi
sluncem vysušená
oprýskaná omítka
jim ušpinila záda
mhouřili oči
proti jarnímu slunci
blýskavé studně jiskřivého vědomí
zase kus cesty spolu
slova plynula z úst
jako líná řeka
s mnoha meandry
každý z nich
měl jinou příchuť
z každého pili
pár doušků
v duších klid
jemný vítr
přinášel vůni jara
pylem omámené včely
kéž je takových chvil
nekonečně mnoho …
07.05.2018 07:11:59 uživatel smazán
kéž Vám to stále tak píše :-)
07.05.2018 18:01:01 Anděl
JOJDA!!!!!!!!!! Hopla!!!!!!!! Já mám radoooost!!!!!!!!jééééé!!!!!!!!!tak jsem se dočkala!!!!!!! zdravím Vás! mám velkou radost......že tu jste:-) opravdu.....a moc se těším na Vaše básně! Kruci....chachááá!! Děkuju!!!
10.04.2018 19:43:30 Philogyny1
Ty včely jsou fakt doslova opilé pylem, ráda poslouchám to líné bzučení...
11.04.2018 06:25:58 Anděl
Svati, moc děkuji...ano - a včera jsem viděla prvního čmeláka....to byl ale pořádný brundibár!
10.04.2018 11:00:50 Frr
...když se dva setkají, bolístky si pofoukají, tvářičky polaskají...pak schroupou syrovou mrkvičku a obhlédnou sousedům bobtnající zaviděníhodnou tykvičku****:-D* :-)))***ST*