návraty

sama nezbavím se vlastní bídy
pod kříž k tobě poklekám
odevzdávám svoje viny
slabost člověka

kolikrát již přišels vstříc mi
stačilo se pýchy vzdát
chtění vlastnit
mít své pravdy
namísto tvé sluchu dát

odpusť stále se jen vracím
denně pod kříž poklekám
bez tebe však cestu ztrácím
nevím kudy kam

skrze tebe v odpuštění
v lásce kráčím světlu vstříc
odevzdat mu ze tvých darů
sobě neponechat nic

jen v duši uchovat si víru
že naplníš zas prázdnou číš
aby vydat směla se vždy znovu
tím čím sám ji naplníš