Je krásné žít

 

 

Jitřní chlad oblizující tělo

které se stydlivostí chvělo

líbáno tupými paprsky slunce

s myšlenkou svobodnou

toulavou

 

Azurové nebe bez mraků

lýtka líbají kvítka zázraků

uši hladí šum křídel motýlích

jako když přejedeš prstem

po těle jemné strunce

 

Duše vypustí bílou holubici

na znak dalšího smíru

dokud se znovu nedostaví  

temného soumraku presumpce

 

Slzy očistce obraz rozklíží

v očích odemyká se

těžký zámek na mřížích

 

Je krásné žít

spatřit tu krásu 

zachytit ji v srdci

veškerou ji velebit