Jasnozřivá

odkdy se v básních slova učí
olíznout významem
i požitkářské
sny?

a zda mi dnes dovolí
jít s nimi
skrz neprodyšné
zdi?

Tolik bych chtěla
psát

že v kategorii
Zrychlit tep v co nejméně krocích
vyhrál jsi cenu
na níž sálá

mé srdce jako
trikolóra slasti

že hradby se nejlépe
bourají za tónů
kvartetu něžností

i rtů
když je dokážeš
rozohnit 

že popsat objetí
je těžší než obejmout slovo

/o tomhle vím
jen pro úsvit/

a mramor je studený
pokud ho hladíš
chodidly

/jen chodidly/

-

kam chodí řeč?

když nemohu ani
na vlásek poezie
zaznít

nebo ti zatančit
s plamínkem v dlani

kampak se schovaly
mé duševní výlohy
kde potulným divákům
hrál klavír?

Možná že ztichly
jen na okamžik
z chvění

jak rarášci deště, když utíkáme samy

/může se tohle
stát
jenom v básních?/

myslím že právě teď
lze odlít

z jedu štíra
jasnotřpyt

a vůbec se neděsit

žít