Ať si třeba leje!

Prší mi do očí

a kapky tečou po duši.

Radosti mlčí…

už zase a v hlavě hučí.

Mám ráda déšť i letní bouře

už od dětství, které se nevrací.

Vím, když spěchám, tak to klouže

a když fučí vítr, všechno převrací.

Za ta prchavá léta,

jsem zmokla mnohokrát.

Teď už jsem žena, zcela-

připravena prát se i si hrát.

Tak ať si třeba leje,

budu v dešti hrdě stát.

Když srdce se směje,

není ještě čas se smrti odevzdat.