jen slova

kolik ze mě zbyde

když každý den ukrojí jednu šestadvacetinu

mluvím tiše a předávám všechno v mezerách mezi slovy

třeba že

po lesních cestách běžela bych za tebou

i mimo rádius hodinek garmin a všechnu gps

nebo že

prázdnota má tvar mezery mezi víčky v osvětleném tunelu

kde si pokaždé říkám že kdyby hořelo tak prostě uhořím

a není třeba nad tím víc přemýšlet

a až mojí matce potom někdo upřímně stiskne ruku na důkaz lítosti

v tom malém bezvýznamném gestu po všech těch letech aspoň na okamžik pocítí

to co já