Deset zchudlých vladyků

Deset zchudlých vladyků

Anotace: ...



Jak prstýnek z pouti
podzimního nebe
hladovému prázdná miska 

zacinká 

touhou plout zlákaná

můj sne
víš vím
 
jezero naplo spodní svaly

od rtů se zvedá měsíc

 
jak z čertova osevu
nevyslovené lásky
opisuji oblouk v mlhavém kouři 

bez písmen
deset zchudlých vladyků
zrcadlí vlnky až k břehu
kde postávám 

 

Autor Marcella, 11.11.2020
Přečteno 254x
Tipy 14
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

12.11.2020 01:59:44   enigman

nasedej...

líbí

11.11.2020 17:06:53   Frr

deset zchudlých vladyků vydají však za sto diamantových vysokohorských kamzíků! ST* :-D*

líbí

11.11.2020 16:07:38   šerý

Pomněl jsem se*

líbí

11.11.2020 11:42:35   Vivien

Krásný pohled do ticha, když lákavé jezero štědře napne spodní svaly a u břehu nás "obejme" ..

líbí

11.11.2020 11:52:35   Marcella

... máš z toho hezký pocit Viv a to je dobře ...
... díky ...

líbí

11.11.2020 11:56:02   Vivien

ano, občas bývám naplněná i z oné "ponurosti" hladových, prostě cinklas :-) a je to tam, ta krásná nostalgie okamžiku

líbí

11.11.2020 10:58:23   jenommarie

A kéž by vlnky třpytu
dotkly se tvých nohou..
utkaly síť lásky
ten blahobyt s něhou.
Tak stála by jsi chvíli
a láska všechna s TEBOU.
Tvé srdce plné touhy
a obejmuté tělo. *ST ;)
Marcellko zase jsi mi do mysli přidala
a k srdíčku také.
Pěkná báseň*

líbí

11.11.2020 11:15:59   Marcella

... Maruško děkuji ti za jsoucný komentík ...
... empatie a vřelost ...
... drž se milá svátosti ...

líbí

11.11.2020 11:39:27   jenommarie

I ty* moc a je to vzájemné ***

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.6 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ X ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel