Stopou

.
Býval jsem obklopený přáteli
smíchem
krmil tygřici Bezstarostnost
červené trenýrky bílý nátělník
slyšíme stejnou hudbu
pijeme stejné víno
v jednom večeru
cvičíme
pohyby
srdce
a neslyšíme se
a nechutná nám
vždyť přece
ničíme i v sobě omyly a chyby
máme se stále líp
Však chybíš mi příteli.

Jak snadno dnes člověk zmizí
se svojí přezdívkou z dětství
se slovy svázanými větrem do uzlíku
maminčiny buchty vychladly
jak krásné necítit !
Tím méně vzlyků..

A tak jdu světem sám
necítím a nevzlykám
nevím kdy vychází slunce kdy se setmí
a když s úplňkem uleháš
raději se nedívám
abych se do tvých snů nevtělil
Však v těch svých
hladím tvoji tvář.

Chybíš mi příteli.
.
.