Zmatené srdce

Došla mi slova.
Došel mi dech.
Již neposkládám větu,
v které bych popsal svět.

Slunce je modré a tráva zlátne.
Ptáci vrčí a hmyz lidstvu vládne.
Jsem jen blázen jak se zdá,
co léta věřil v slova zlá.

Byl jsem staré brnění,
co nové lehce nahradí.
Odloží mě do kouta,
kde nikdo nikdy nekouká.

Věřil jsem a věrností jsem lásku splácel.
Kdo jsem, že jsem věřil v člověka,
když srdce kvůli němu naříká?