Dvojí život

Přes den se ze všech sil jim snažím práci zhatit,
tak sanitkou houkám, troubím, blikám v ulicích.
Ale pak v noci vidím, jak těžké je své blízké ztratit,
a sleduji vždy jen smutek v tváři truchlících.

Proč nikdo nevšimne si jich, když ještě žijí,
a proč volají nás mnohdy až téměř u konce.
„Prosím vás, pomozte…“ — já sice maják využiji,
ale už vidím zapsané je v pohřební kolonce.

Ne, střet zájmu to není — o tom já nerozhoduji,
jenom mě zajímá, co bude s námi všemi dále.
Jsem jenom řidič, Charón — tak trochu filosofuji,
a tak jako tak skončíme všichni ve špitále.

Ráno jsem pro vás anděl spásy, večer havran,
a den co den to tak, přiznám se, rád mám.
Občas mi život poskytne i prudký něhy závan,
ale ty hezké věci, pravda, už moc nevnímám.