Anotace: Syrová, ironická báseň o rozchodu a sebeléčbě skrze sarkasmus. Mluvčí se vysmívá vlastní naivitě a přes smích hledá způsob, jak z bolesti udělat nadhled.
Vznášel ses, blbečku, jako na obláčku,
troubo — fakt myslels, že je to láska?
Tak už se prober, odstřihni ji z háčku,
tahle ta bublina je dávno prasklá.
Cožpak to vážně, ty pako, nevidíš,
že s jiným vodí se a vřele laská?
No prostě, vole, už se jí nelíbíš —
ta tvoje bublina už dávno praskla.
Neposer se, a zkus se zas usmívat,
zvládni to, tentokrát bez fiaska.
Je přece mladá, tak si chce užívat —
ta vaše bublina je stejně dávno prasklá.