Za zdí

Bujarý ženský smích a opilé veselí
chodbou se hlasitě neslo z jitra.
Převracel jsem se ve své posteli —
další nápadník, ona neodmítla.

Přes zeď šlo slyšet, jak v umyvadlo dáví,
a připomínka, že to avokádo neměl jíst.
Ona mu se smíchem řekla: „To se spraví,“
pak v loži natáhli se spolu — jsem si jist.

Sluchátka do uší, tělo otočit na bok —
co je mi vlastně do rejů sousedů.
Vždyť i mně dala, když jsem měl nárok —
dost bylo, myslím, už těch trapných pohledů.