Anotace: Civilní, ztišená báseň o rozchodu bez hádek, o ztrátě, která probíhá tiše mezi krabicemi a vzkazem na papíře. Muž v ní hledá způsob, jak přestat milovat, i když city se nedají sbalit do krabice.
Pomalu odnáší si všechny věci z bytu,
a já nemám, kam se před tím skrýt.
V agónii vzdávám se všech k ní citů,
a netuším, jak mám si tuhle vinu smýt.
Krabice sehnal jsem jí od banánů,
a lístek na nich nechal se vzkazem.
Zas kdosi jiný, další, slízne smetanu —
to mezi námi vyřešila prostě výmazem.
Nevím, kam jde a co bude dělat,
snad dobré časy mou milou čekají.
Mně nezbývá, než se nepodělat
a přestat milovat ji, v skrytu, potají.