D252

všechno je to divný

lidi co se usmívaj lidi co se mračej

lidi co chodí pořád dokola jednou ulicí

jako by se  každej den mělo něco změnit

babka čumí z balkónu kocour z okna

je zvláštní že na konci února ještě sněží a v březnu má být teplo

napsala bych si epitaf kdybych věděla jak to všechno skončí

i ve slově beznadějný je naděj až na to že naděj nic není řekla by moje češtinářka

učitelky nakonec vždycky maj pravdu stejně jako matky babičky a prababičky

víš co bych nejradši byla myslím si kdesi hluboko v hlavě

kde krom jedný myšlenky není nic dalšího

průhledná stěna všichni by se dívali skrz a já bych se necítila provinile

průhledný věci jsou prostě průhledný nic víc za tím není

neznají lásku radost utrpení bolest strach lhostejnost

nemají žádnej prostředek obsah začátek

ani konec