Zapomnění

Tvář se náhle stává
surrealistickým dílem
když pramenící slzy
meandrují kolem tváří.
Ta kdysi živá krajina
plna teď padlých ptáků
odečítá stromy do konce
a snaží se zakrýt hlušinu.
Marně teď sbírá ranní rosu
marně jí vítr dává dech
vládne již jedinou grimasou:
jako když ztratí se polknutá slova
mezi obratníky rtů