Drásot
Drásot
Světlo se drápe
po žebříku žaluzií
Jako by říkalo:
"Čum, jak je venku krásně"
mrzutě však šprušle sklápím
a světlo postupně plače stíny
Bývali jsme kamarádi
a byť mi nic neudělalo
a ani jsme se nepohádali
zevšednělo mi ///
Našel jsem si tedy stín
do kterýho můžu stále něco kreslit
a on do sebe nechává
ochotně rýt všechnu fantazii
všechny ty podělaný myšlenky
za cenu jeho bolesti
kterou mi však nikdy nedokáže ///
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
