Jednou zahojím svou duši

Jednou zahojím svou duši
použiju náplast s dinosaury.
Přestanu lapat po dechu
a po dotecích.
Ten smutek ve mně
bude jen písnička,
ale bude pomalu odeznívat
až do posledního dechu.

Jednou zahojím svou duši
smolnou mastí ze Šumavy,
ne vínem
a cizíma rukama!

Přestanu lapat po dechu
jako když jsem propadla
tenkým ledem
tvých velmi vřelých očí.
Ten smutek ve mně
bude jen pískání vlaku,
drnčení kolejí.
Karenina však zůstane volná.

Jednou zahojím svou duši
indiánským zaklínáním
a potoky slz.
Jako už tolikrát
a ještě jednou naposledy

si zalžu,
že jsem v pořádku

a koupím nové náplasti s dinosaury,
smolné masti,
víno a cizí ruce,
až se ti budu dívat do očí
a celá moje bytost bude lapat po dechu
a křičet: Jsem v pořádku!!!