Báseň o útěše

Umění povzbudit a utěšit své blízké zní lživě a nízce

co však počít si, když sama soucitná a vřelá slova slyšet chci 

hned teď a se všemi náležitostmi - žádné odbití mezi dveřmi.

Sobecké či rozmařilé? A zdaleka nekončíme.

Zapomeňte na mravnost. Soucit žádám za smilstva a hanebnost.

Požádat snad přítelkyně? Zkouška hloubky v naivitě.

Příliš chtíče, sladké vášně v mžiku letí po dědině.

Ač ráda bavím veřejnost, Mařka sedne si dnes na kompost

pro mě bude jiný host.

Chce vynášet se soudy, jedovaté poznámky?

V lese, v řece, prý dokonce ve vepřinci, hanba třeba poběhlici 

všude, jen ne ve světnici

sukně zvedám, nastavuji kotníky, nahá stávám před dveřmi…

hlavně, ať konečně dostane se té slavné útěchy.