Nedostatok tepla
Nedostatok tepla
Anotace: sklenený domček - inkubátor
Sbírka: Nerozumiem tvojej tme
byť tak kengurou
narodená by si vliezla do vaku
tam sa prisala
po šiestich mesiacoch vyskočila na rovné nohy
ale ty
ľudské mláďa
odchované v sklenenom domčeku
ustavične hľadáš
byť bližšie ako blízko
dotyky nestačia
dokola tá istá otázka
ľúbiš ma
Komentáře (22)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk18.06.2025 14:03:09 Červenovlaska
Tahle báseň je nádherně něžná a zároveň bolestně pravdivá.
Obraz malého klokana v bezpečném vaku je krásným kontrastem k lidskému mláděti, které hledá nejen bezpečí, ale i jistotu lásky, která se nevyřkne jen jednou.
To neustálé „ľúbiš ma?“ není slabost – je to hlad po blízkosti, která sahá hlouběji než jen kůže.
Moc silné. Zůstává to v člověku.
Děkuju za ten dotek slov.
18.06.2025 17:14:59 gabenka
je radosť písať pre takéhoto vnímavého a citlivého čitateľa
ďakujem, vláska
15.06.2025 21:28:18 jitoush
.....Myslím,že mimi moc dobře vnímá...a tak si pamatuje onu oddělenost,byť v tom čase nezbytnou.......a ta oddělenost zanechává stopy tam někde hluboko, a tak ta potřeba ubezpečení,že je milovaná,je pochopitelná.....ale Ty to víš, a tak konáš s Láskou.....mám ráda Tvé střípky ve verších ze života.....Ji./úsměv/
15.06.2025 20:53:33 Jan Kacíř
Doteky opravdu někdy nestačí. Snad je zalévat slzami, aby vyklíčily ve skutečno.
15.06.2025 18:51:30 cappuccinogirl
Lidé jsou zvláštní, cítí a ví, ale občas - potřebují i přesto ujistit:-)*
15.06.2025 21:08:08 gabenka
keď sa pýta príliš často, poviem- asi nie
takáto mrcha som ja :)))
15.06.2025 21:11:34 cappuccinogirl
Vidím trojnásobnej úsměv:-)
Sestřičko, pokud to své "asi ne" opřeš o úsměv a jiskřičky v očích - jseš rázem prokouknuta a potvoru v tobě nikdo nevidí, spíš adepta na přitulení:-)))*
15.06.2025 08:07:08 lawenderr
Moc hezky napsaný. Přemýšlím, jaká jsem byla jako malá. Chyběla mi ta jistota, že mě mají rádi? Vůbec nevím, nepamatuju se :) A možná je to tak správně :)
15.06.2025 04:00:56 šerý
Je těžké děctvímu, aby rozbilo "skleník." Je tak bez sil a křehké. Nezbývá nežli aby jej mateřská láska jednou uchopila za ruku a přivedla k slunci. Ono ví, že skleníku už není třeba a "rostlinka" už jen požene do květu.*
