Mé děti
Mají matky
Dvě.
Tu, která se stará
A tu, co nic nezvládne.
Jedna vstane a je.
Druhá temnotě podlehne.
Snažit se a dávat
A pak
Zas a znovu umírat
Chci žít přítomností,
Jenže jak
S vědomím, že zase přijde mrak.
A ne jeden,
spíše bouře,
Schovávám se
v nesplněné touze
po stabilitě…
Domovu, náručí, která mě obejme
a laskavě řekne:
„Všechno už bude dobrý.“
To zlý, co k nám přichází,
má vždycky někde konec
a laskavé obejmutí
starostem, bolestem ubírá*
22.06.2025 00:48:28 | cappuccinogirl
Milá Didi, alespoň v písmenkách Tě objímám se slovy - vše bude dobré - a přidávám úsměv :-)*
21.06.2025 10:37:16 | Ondra