Caesar to zvládl třemi slovy. Vincenc má pět výrostků. Takhle stručně a přesně dokáže fungovat humor jen tehdy, když autor přesně ví, co dělá — a Kalendárium je důkaz. Čtyři verše, jeden elegantní obrat, a smějete se dřív, než pochopíte proč. Tohle je literární aikido.

Uplně jiný záběr, ale stejná přesvědčivost — Liturgie u soustruhu Nevermora. "Ora et Malbora" je ta nejlepší věc, co jsem tento týden četl. Průmyslová mše, kde se místo modlitby hulí špačky a místo oltáře se klečí u soustruhu. "Amen a šichta. A zítra zas znova" — to není poezie o dělnické třídě, to je dělnická třída zazpívaná přesně na notu, na které to bolí. Nevermor nepíše o těch lidech, píše za ně.

Úplně jiný rytmus nabízí (6) od Ryparovy Pavly — próza-báseň bez diakritiky, bez spěchu, bez ambice vás ohromit. "jako kdyz se voda uklidni sama, kdyz do ni prestanes sahat" — a text dělá přesně to, co popisuje. Zpomalí vás. Donutí vás si chvíli jen sednout. Uprostřed všeho toho literárního křiku je to vzácné.

A pak je tu Vražda v Koberně - 2. kapitola Koberno od robinbalona, a já vám přiznám — kvůli babičce se supy jsem skoro zapomněl, že je to detektivka. Střih mezi nastupováním do vlaku a scénou, kde stará paní máchá prasečím rypákem u večeře, je tak suverénní, že to vypadá lehce. Sudetská atmosféra, výrazná sestřenice Ester, a za tím vším tušíte, že ta vražda v názvu nebude jen tak. Chci vědět, co přijde dál.

Moudro dne: Nejkratší básně a nejstarší babičky mají jedno společné — víc toho řeknou, než plánují.