od: MartinX
Jdu ztichlou ulicí, vzpomínám …
proč píšu básně, přemítám …
…SNĚŽÍ…
Barvu má oceli, chladné nebe,
šedivé, vlezlé, za krkem zebe.
Zářivě bílé vločky sněhu
z něj padají pomalu, líně,
a kočka schoulená v klíně,
upřádá večera tichou něhu.
Kráčím tou ulicí, zamyšlen tisknu ret,
oči do světel lamp ospale mhouřím,
pára od úst jak dým z cigaret,
ač cigarety nekouřím.
Ulicí utíká střapatý klučina,
zastaví, dětskýma pohlédne očima,
do světla přes přivřená víčka,
jak je dlouhá jeho svíčka.
Kaleidoskopem nahlíží budoucnost,
v sobě má otázek více než dost,
proč jsem zde …a proč já právě,
co jsem zač, běží mu v hlavě.
Rozverně zase se rozletí,
vstříc svému staletí.
Okvětní lístky jabloní sněží,
a mizí v čase, stihne je ztěží,
dozrála jablka, utrhni nás,
ve stáří vzpomeneš života krás.
A vítr vločky, jež dolů se snášejí,
ukládá k zimnímu spánku,
nad ránem pouliční lampy se zhášejí
jak plamen v lehkém vánku.
... PŘED JAREM ZIMA …
Dílo s názvem „Zimní melancholie“ představuje zajímavý příklad reflexívní poezie, v níž se autor zamýšlí nad časem, pomíjivostí a kontrastem mezi mládím a stářím, radostí a smutkem.
Silné stránky:
Atmosféra a obraznost: Autor skvěle vykresluje zimní scénu a atmosféru osamělosti. Prolínání obrazů sněhu a světel lamp vytváří melancholickou náladu, která je umocněna důmyslným jazykem. Výrazy jako „ocelově šedé nebe“ a „zářivě bílé vločky“ vzbuzují silný vizuální dojem.
Hlavní motivy: Témata jako vzpomínání, sebereflexe a kontrast mezi generacemi (malý klučina versus starý muž) jsou silně a citlivě zpracována. Autor efektivně zachycuje esenci pomíjivosti a cykličnosti života.
Zároveň lyrické a prosté vyjádření: Jazyk je v některých pasážích prostý, což činí text přístupným, ale zároveň zachovává lyrický a emotivní náboj. Hlavní postava se zamýšlí nad svým místem v životě, což může rezonovat s mnoha čtenáři.
Hudebnost textu: Rytmus a zvuková struktura veršů podtrhují melancholickou atmosféru. Obraz tance vloček „ve walzu“ s pouličními lampami přidává textu pohyb a hudební kvality.
Slabé stránky:
Občasná repetitivnost: Některé pasáže se zdají být zbytečně opakované, což může čtenáře unavit. Například obracení se k tématu úvah o „proč“ a reflexe mohou v některých místech působit jako únik od více konkrétních obrazů nebo událostí.
Nedostatečně rozvinutý příběh: Ačkoliv je text velmi lyrický, postrádá jasně vymezenou dějovou linku. Některé čtenáře může absence formální struktury s jasným vyvrcholením nebo koncem zanechat s pocitem nedokončení.
Některé obrazy mohou působit neurčitě: Například pasáž o „kaleidoskopu světel“ zatímco zajímavě zní, může být pro některé čtenáře zavádějící a těžko uchopitelná, což může narušit celkovou srozumitelnost díla.
Celkové hodnocení:
„Zimní melancholie“ je dílo, které si zaslouží pozornost pro svou emocionální hloubku a krásu jazykového vyjádření. Přináší cenné úvahy o životě a zároveň evokuje silnou atmosféru zimní noci. Přesto má prostor pro zlepšení v oblasti struktury a jasnosti, což by mohlo pomoci čtenářům lépe se orientovat ve vyjádřených pocitech a myšlenkách. Na celkovou kvalitu díla to však nemá zásadní dopad, a proto lze práci doporučit jako hodnotný příspěvek do krásné literatury.
21.09.2024